Mám psáti o sobě -
a nic mě nenapadá...
Jsem jenom voda,
která padá do zahrady slov.
Nevzejde každá sazenice:
růží je málo, kopřiv více...
Ne každý prsten ryzí kov...


Něco málo o mě

Narodila jsem se na konci června roku 1965 v Praze - Podolí./ Ale ještě dávno, dávno předtím, rok dva po válce, se moji rodiče seznámili na gymnáziu v Chotěboři. Máma tátu doučovala deskriptivní geometrii a on ji zase latinu/. Z porodnice si mě pyšní rodiče odvezli do bytu na Starém Městě Pražském, tam jsem prožila příštích 25 let svého života.

O dva a půl roku později, v lednu 1968, jsem se při hře s dřevěnými kostičkami dozvěděla, že se mi narodil bratr Pavel.

Do školy jsem to měla proklatě blízko, do oken naší třídy jsem viděla z balkonu. Zatímco všechny ostatní děti si, jak jsem věřila, užívaly cestou do vzdálenějších ulic spousty dobrodružství, já se s kamarádkami i dobrodružstvími musela rozloučit hned za školními vraty.

Když mi bylo necelých 15 let, přestěhovali jsme se na druhý konec Starého Města, do Betlémské ulice. Poprvé v životě jsem měla vlastní pokoj, vlastní stůl...Tahle idyla trvala deset let, během nichž jsem stačila vystudovat střední školu, být nepřijata na vysokou, a neodvolatelně nastoupit do pracovního procesu.

Snad proto, že tatínek byl historik, kryje se zlom ve společnosti s mou změnou osobní: vdávala jsem se 18.11.1989 (a rozvedla se přesně za deset let a jeden týden nato) . Odstěhovala jsem se (bohužel asi navždy) ze Starého Města. Do Karlína, tam, co Evropu odděluje viadukt , jak zpívá Ivan Hlas. A jednou přišla povodeň...a vzala, co jí kdo dal... , od té doby mám v Karlíně pouze trvalou adresu.

V jednom zamračeném ránu na konci dubna 1990 se mi narodila dcera Pavla. Syn František přišel na svět o dva roky později během večerní srpnové bouřky.


O touze psát

Touhu psát jsem zcela určitě nasávala již s mateřským mlékem: na jedné fotce ležím coby miminko mezi knihami a psacím strojem. Tatínek mi prý, když jsem ležela v kočárku, knihami podkládal i hlavičku, abych si nekřivila páteř.

Oba rodiče byli literárně činní: zvuk psacího stroje doprovází celé mé dětství. Ani můj bratr se nevyhnul této linii, ale, narozdíl ode mě, začínal povídkami a pokračuje literární kritikou.

Bylo mi asi 11 let, když na školní akademii veřejně předčítali jednu z mých básniček.

Okolo mého 15. roku se touha psát někam schovala - možná do tisíců stran deníků, které jsem si od té doby nepřestala vést...

Znovu se objevila asi před 8 lety. Nejdřív jako sváteční návštěva: opatrně usedala na kraj židle, usmívala se pouze zdvořile... A pak najednou to přišlo: v hlavě mi vybuchla sopka - a miliony písmen se draly o slovo...

Poezie, ta si žije - černá můra, krev mi pije , psala jsem tehdy.


Co a kde píšu

Básně a texty více či méně vázané jsem psala odjakživa, ale...

bylo to letos v únoru /2003/. Cítím to jako tehdy: měla jsem námět, otevřela sešit a...najednou jsem začala psát...POVÍDKU!!! Povídky ke mně přišly jako blesk z čistého nebe. Život je úžasné dobrodružství, když jste schopni sami sebe překvapit :-))).

Už několik let jsem autorsky činná na serveru www.pismak.cz (pod přezdívkou racek, racek 2), to je taková moje výkladní skříň . Na Písmáka odkazuji i všechny ty, kteří chtějí o mě vědět trochu víc.

Moje básničky ale lze najít třeba i v archivu internetového deníku Neviditelny pes/duben-červenec 2000/, na literárních serverech a časopisech www.blueworld.cz, www.dobraadresa.cz, www.astarte.cz, www.totem.cz. atd. Míst, kde je lze číst, je určitě mnohem víc, s hanbou přiznávám, že si je všechna nepamatuji.

Zúčastnila jsem se - a uspěla - v mnoha literárních soutěžích: jeden můj text dokonce zhudebnil Zdeněk Vřešťál z Neřež!

V internetovém magazínu Tramvaj Načerno jsem se víc jak rok starala o rubriku poezie. Od podzimu 2002 organizuji či spoluorganizuji v Praze různé pořady a autorské večery. Spolupracuji mj. s pražskou poetickou kavárnou Obratník - pořad Večer přiměřených depresí/spolu s Pavlem Veselým/. Ve spolupráci s Pavlem Veselým připravuji i pořad Zastávka. Podílím se též na různých dalších literárních pořadech, akcích a čteních, ať už autorsky, nebo i organizačně.


Ocenění,soutěže, pořady...

např.